Dnešním dnem se ukončil letošní školní rok. A jaký byl?
V září to začalo hezky a poklidně, během této podzimní doby naši žáci prožívali společné zážitky spojené nejen s výukou – nejrůznější akce sportovní i kulturní, výlety do přírody a také do města, čekaly je zajímavé projektové dny. Ve spolupráci s ostatními organizacemi jsme pro žáky otevřeli širokou nabídku kroužků. Zajistili jsme pohybové kroužky v nové učebně tělocviku, které doposud v nabídce chyběly.
V plánu byla ještě řada akcí. A školní rok by takto pokračoval i nadále, kdyby se opět nezastavil a neuvedl nás do dalších výzev spojených s pandemií – postupně zavřít školu; otevřít ji jen pro určité ročníky; připravit distanční výuku, která byla nahrazena rotační výukou; proškolit pedagogy; organizačně zajistit testování žáků a pracovníků školy; průběžně pružně měnit celkový režim školy. Jednoduše: rychle řešit každou nově vzniklou situaci a změnu.
Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se nazlobit a hledat někoho (nebo něco), koho (nebo co) bychom za své potíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Pro všechny to bylo náročné období a já bych si troufla zhodnotit, že se nám to společně podařilo zvládnout a - povyrůst. Pedagogové, žáci i jejich rodiče se museli přizpůsobit jinému typu výuky, komunikace, způsobu práce. A zde nepíšu pouze o učení jako takovém, ale také o vyrovnání se s tím, že najednou došlo k neskutečnému omezení kontaktů, společných prožitků i vzájemné interakce, kooperce - běžného způsobu života ve škole i mimo ni. Nejtěžší pro nás bylo to, že nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat a kdy to skončí. Veškeré informace k organizaci, k testování, k provozu přicházely vždy až na poslední chvíli - reagovat na ně bylo z tohoto důvodu potřeba velmi rychle a tyto situace podněcovaly nervozitu a stres.
Velmi bych chtěla touto cestou poděkovat celému kolektivu školy – pedagogům i nepedagogickým pracovníkům – za to, jak se jim dařilo celou situaci uchopit, že na ně bylo spolehnutí a že dokázali kvalitně pracovat i za těchto podmínek. Žákům školy bych chtěla poděkovat za pilné plnění povinností, nezaleknutí se technických problémů, souvisejících s touto formou výuky a přístupu k distanční formě vzdělávání i k tomu, že úspěšně zvládli návrat do školy. Věřím, že hlavní otázkou, která je trápila, bylo to, jaké to bude, až se zase ve škole setkáme... Všem rodičům velice děkuji za trpělivost – věřím, že při plnění pracovních povinností a vedení domácnosti to pro ně nebylo vůbec snadné. Velmi nás podpořily Vaše povzbudivé emaily a zprávy, které v některých momentech dokázaly neskutečně potěšit a motivovat. Děkuji také zástupcům města Kravaře a paní starostce Mgr. Monice Brzeskové za pomoc, zájem, zajištění testů.
Doufám, že v září začne nový školní rok zase hezky a poklidně, a že to tak už vydrží. Z celého srdce si to přeji.
Našim odcházejícím páťákům přeji, ať úspěšně vstoupí do nové školy a ať se jim daří.
Velmi se těšíme na nové prvňáčky, se kterými jsme se letos neměli možnost setkat.
Všem žákům přeji hezké prázdniny plné zábavy a objevování, spoustu skvělých zážitků a také odpočinku!
Mgr. Eva Watzlawiková,
ředitelka školy
